Tenhle obraz mě hodně zaujal svou nedokonalostí.
Mary Cassatt byla famózní figurářka. Bylo to její hlavní malířské téma a lze říci, že mu byla celoživotně oddána. Na tomto obraze je krásně vidět kontrast jejího primárního zájmu a nutnost vypořádat se s tím, čemu se nevěnuje, krajinou. A krásné je také to, jak na to kašlala. Prostě pro ní byli důležití lidé a to ostatní byla jen dekorace pro ně. Základní stavba je samozřejmě dobrá, ale zpracování hladiny je přesně takové, jaké vzniká z minima zkušeností a možná i zájmu o zobrazované. Není to nic, co bych jí vyčítal, právě naopak. Mám hrozně rád, když i velcí malíři historie ukazují svou lidskou tvář právě skrze takovéto „chyby“, nebo spíše „odfláknutíčka“.
Drahá Mary, jak já ti rozumím 😉
VVK