Hnusné ošklivosti

Současné umění často šokuje a hnusí, ale dělá to takovým způsobem, že se od obsahu zobrazovaného distancujeme.

Jenže hnusné a odporné záležitosti jsou prostě nedílnou součástí lidství a je tedy v pořádku, že se právě tento jev snaží umění tematizovat. Ale proč to nefunguje, když se o to snaží současné umění? Protože mu chybí estetika a protože když hnus ukážeme pouze hnusně, tak se od něj odvracíme.

Jak to, že nám staré obrazy, na kterých Judita usekává hlavu Holofernovi, připadají krásné? Vždyť obsahem obrazu je přeci to, že zfanatizovaná ženská brutáně usekne hlavu chlapíkovi, kterého obelhala, navíc to spáchá ve jménu Boha a pak je ještě za to velebena? Líbí se nám to, protože to má vysokou estetiku a my se tak nebojíme pustit si sdělení do sebe a nějak se s tím vypořádat. Rádi u takového obrazu setrváme a třeba si i o fanatismu v klidu v sobě popřemýšlíme.

Useknutí hlavy je záležitost, kterou, díky bohu, nemusíme řešit denně. Jenže jsou tu věci hnusné, které jsou tady pořád, jsou banální a nelze se jim vyhnout.

Představte si scénu. Ženy-matky to znají velice dobře. Již mnoho nocí nespíte. Máte malé dítě, které pořád řve, zlobí, tu mu roste zoubek, tu ho bolí bříško tu něco, tu zas něco jiného a vy jste s ním pořád doma a už je to pěkných pár dnů, co jste se pořádně omyla. Chlap chodí do náročné práce a je přesvědčen, že máte pohodičku, a tak vyžaduje jen přiměřeně uklizeno, ale každopádně teplou večeři…Za chvíli je doma, ještě není uvařeno a ten harant furt řve a dělá větší a větší bordel. Prasknou Vám nervy a vy máte hrozné myšlenky, které namíříte proti dítěti. Pokud jste alespoň trochu upřímná, tak musíte uznat, že jste něco podobného někdy zažila. Je to hnusné, ale je to tak. A pak toho litujete.

O čem je řeč? O Polednici. To je prostě současná realita unavených matek na mateřské dovolené. Polednice má nejhorší vyústění, jaké si vůbec člověk dokáže představit a nechme na posouzení každého z nás, jestli je Polednice skutečná bába, nebo prostě jen zhmotněná idea.

Jeďte se podívat do Olomoucké galerie. Mají zde obraz Píseň o Polednici od Emila Filly zachycující nám všem známou scénu. Jenže je to nádherné a vy se toho nebojíte. Naopak díky své vysoké estetické hodnotě necháte obraz, aby Vás prostoupil, naplnil a obsáhnul. A to je jediný způsob, jakým dokážeme zpracovat hnus a ošklivost, která prostupuje námi všemi.

Současné umění přinutí člověka odvrátit tvář. Ale co se pak takto člověk o sobě dozví? Nic. Myslí si, že se ho to netýká.

Chtěl by snad někdo vidět, jak se s motivem vraždy svého malého dítěte vypořádá současné umění?

LJ

Pzn. Píseň o Poledici chrání autorské právo, které vyprší až v roce 2023. Proto Vám obraz neukážeme a proto se na něj musíte zajet podívat do Olomouce.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *